Chce to jedny černé šaty a fantazii – držím se toho. Na počátku vznikl pochopitelně „nudný“ model pro mne ("Japonské"), ale u těch ostatních už fantazie pracovala na plné obrátky – a někdy jsem neodolala a udělala si umírněnou variantu i pro sebe.

V podstatě by jako základ všech modelů opravdu mohly být jedny a ty samé šaty, ale když je třeba předvést celou kolekci najednou tak se šatů nedostává a přijdou ke cti i kalhoty.

A aby byl dojem ucelený, musela jsem se pustit i do šperků a pokrývek hlavy - podle receptu vezmi cokoliv připevni to na hlavu a tvař se, že je to klobouk.

Na závěr přeci nesmí chybět svatební šaty – no a když už se syn ženil, tak to byla skvělá příležitost vyzkoušet, jak se dělá mořská pěna z hedvábí.