Jakmile jsem uviděla tuhle hedvábnou látku, hned jsem věděla, co z ní bude. Jednoduchý dvouřadový kabátek s nesešitými sklady v pase.

Bylo to nedlouho po tom, co jsem s klubem manželek diplomatů navštívila školu pro švadlenky. Dámám se tam moc nelíbilo, protože prostředí bylo přes veškerou snahu o vylepšení velmi „sovětské“ Na závěr exkurse nám nabídli, že je možné si u nich nechat něco ušít. (Pamatuji se, že v Praze existovalo něco obdobného - učňovské kadeřnictví a také se pamatuji, že se tam chodilo na vlastní riziko.) Okamžitě se mi ta myšlenka zalíbila, a že prý ať si vybereme z jejich nabídky látek z domácí produkce. Tak tady už nebylo riziko vůbec žádné. – Ať si své látky kazí, jak chtějí, nejhorší co se mi může stát, že to nebudu nosit. Zrovna z téhle teplé látky by se mi docela hodil nějaký kostým, kterého by nebylo škoda do té místní věčné blátivé čvachtanice.

Od té chvíle jsem s nadšením běhala na nekonečné zkoušky a s velkým potěšením se učila se studentkami. Ve všech krejčovských salonech vám na dotaz proč to tady nesedí, odpoví, že to ještě není správně vyžehleno, nebo že se vám to jen zdá, ale tady jsem se konečně dozvěděla, proč to nesedí a kde je chyba, a co se s tím musí udělat. Děvenky šily a páraly, opravovaly a posunovaly šev o tři milimetry sem či tam a mně se to moc líbilo. První kostým dopadl dobře a já se od té doby stala velmi pilným zákazníkem. Nosila jsem jednu zajímavou látku za druhou a taky malůvky plné vlasových sámečků, volánků a netradičních nápadů nikdo mne nepoučoval o tom, že to se teď nenosí (to jsem slyšela v drahých salonech) a kdo by se s  tím dělal (to jsem si vyslechla v jednom z těch levnějších), naopak studentky se učily jak všechny ty hlouposti, co jsem si vymýšlela, správně ušít. Myslím, že se to líbilo i studentkám i jejich učitelkám – některým tedy určitě, a řekla bych, že mne vždycky viděly docela rády, i když možná, že to bylo hlavně kvůli tomu, že jsem na zkoušku vždycky chodila s krabicí bonbonů nebo dortů.

Tenhle kabátek je závěrečnou prací jedné ze studentek a mezi mé povinnosti patřilo ho předvést před zkušební komisí, aby studentka mohla svou práci obhájit. Ke kabátku později přibyla bílá skládaná sukně a šátek a kapesníček a také kravata pro mého muže, když už to všechno platil.