Výsledkem jedné z mnoha návštěv obchůdku v Kaprově ulici bylo i matné hrubé, ale zároveň překvapivě měkké hedvábí tentokrát v barvě temně fialové. Měla jsem pocit, že takový tmavý decentní kostýmek v mém šatníku schází. Je všeobecně známo, že se hedvábí mačká, některé více, některé méně a stejně tak všechny ženy vědí, že rozparek vzadu na sukni se pomačká naprosto spolehlivě, pokud na něj musíte usednout. A tohle hedvábí se mačkalo poměrně dost, tak jak tedy z toho? Nejprve mi proletěl hlavou nápad prostě si nesedat si, ale hned jsem toto řešení zavrhla jako nereálné. Tak jsem dala přednost sukni vzadu hladké, zato s hlubokými sklady vepředu, která zaručuje relativně úzkou klasickou siluetu a přitom je pohodlná. Na kabátku stačí jen na jednotlivých dílech změnit směr nitě a hned nevypadá nudně a ještě nenápadně zajímavý límec umožňující různé varianty.

V rámci svých povinností profesionální manželky jsem navštívila i jednu školu užitého umění.To bylo konečně něco zajímavého. Práce studentů i profesorů z různých oborů byly velmi zajímavé, pracné a po právu hodné obdivu – různé dřevěné a papírové modely či nádherně malovaná dřevěná velikonoční vejce a podnosy a spousta dalších věcí. Nabídli nám, že je možné si něco objednat, a já hned začala zuřivě přemýšlet, jak bych mohla jejich nabídku využít - až jsem na to konečně přišla – knoflíky do barvy k mému novému fialovému kostýmu. Chvíli se tvářili všelijak -  asi nepočítali s tak prozaickou objednávkou, ale nakonec jsme se dohodli a myšlenka se jim zalíbila.

Docela mne potěšilo, když jsem potom viděla jejich malované knoflíky s velkým úspěchem prodávat v galeriích.

Školu jsem potom ještě navštívila několikrát s různými objednávkami na drobné dekorační předměty a můj příklad následovaly i jiné dámy z našeho klubu. Měla jsem posléze i možnost si vybrat a koupit něco ze závěrečných prací studentů a velmi ráda jsem toho využila.

Ke kostýmku vznikla pochopitelně šála – decentní do tónu s motivy… knoflíků.