Na tuhle látku jsme narazila v pražském Domě módy a hned mne zaujala, protože hrála všemi barvami a přitom byla velmi decentní. Moje volba byla jasná, obzvláště když se potvrdilo moje podezření, že i tohle je hedvábí. Hned jsem měla před očima jednoduchý praktický kabátek s výrazným lemem. Ale sehnat zajímavou portu se ukázalo jako neřešitelný problém, v Čechách byl v té době výběr velmi omezený a v zemi, kde jsem v té době žila skoro žádný. Nakonec jsem rezignovala a vybrala z toho, co bylo, tu portu, která se mi zdála nejpřijatelnější. Stále ještě  čekám až potkám tu pravou, tu co tam patří a pak portu určitě vyměním.

Kabátek je jakoby bez zapínání protože malé háčky a ouška z vnitřní strany sice  nejsou vidět ale poskytují neocenitelné služby, když je chladno a stejně tak dobře se osvědčily i malé rozparky na rukávech, které umožňují rukávy ohrnout jako manžety – zjistila jsem, že tímto opatřením se výrazně snižuje riziko namočení rukávu do omáčky či salátu.

Ke kabátku patří i jednoduchý hedvábný kostkovaný šátek v příslušných barvách to je varianta „pro den“ a nebo varianty na večer - nějaká ta „načančaná“ blůzka doplněná broží, nebo černý top, nebo ….

Zjistila jsem ale, že se takový typ látky rozhodně nehodí před televizní kamery. Během natáčení jednoho pořadu přiběhl asistent, že prý by ze mne divákům přecházel zrak, že prý jim můj kabátek dělá nějaké mihotavé bludné kostičky – možná je to trochu vidět i na fotkách. Nepokoušela jsem se pochopit technický problém a šla jsem se převléknout – správná manželka diplomata je vždy připravena na vše.