„Centr mody“ se jmenuje jeden velmi prestižní salon, kde si manžel dával šít obleky. Je v tomto směru po mnohaletých zkušenostech vybíravý a většinou už při braní míry odhalí možné nedostatky krejčovského salonu a tady byl s výsledkem vcelku spokojen. Z počátku to sice vypadalo všelijak než se dohodli na všech těch vnitřních kapsičkách, zipech, poutkách a knoflíkových dírkách, které správný oblek prý má mít, tedy kromě toho, že musí sedět jako ulitý .

Měla jsem v železné zásobě příjemné thajské hedvábí dovezené přímo z Bangkoku se vzorkem do kostky a došla jsem k názoru, že nadešla ta správná doba ho zužitkovat a vyzkoušet co dokáže „Cenrt Mody“ udělat pro mne.

Vymyslela jsem si mírně asymetrický kabátek - ten zvládli bez chybičky, dokonce splnili i požadavek aby proužky na sebe navazovaly, bylo vidět, že trénink, kterého se jim dostalo při šití obleků pro manžela, přinesl své ovoce. Na jednobarevnou sukni bylo látky jen tak tak, a protože prý sukně musí být do pásku vyšla nakonec kratší, než bylo nutné. Ale žádná katastrofa, velmi dobře se hodí i sukně černá nebo kalhoty. Pod kabátek oblékám většinou černý top a nebo rolák a samozřejmě nějaké šedo stříbrné šperky.

Thajské hedvábí se dělí na hladké a hrubé a je považováno za jedno z nejkvalitnějších. Je to díky velké tloušce vláken a dobré kvalitě barev. Je lehké ale pevné, elastické ale poddajné. Nejvíce výrobků pochází ze severu země v okolí města Chiang Mai. Hedvábí samo osobě pochází nejčastěji z farem ze severovýchodního Thajska z okolí města Khorat. Ačkoliv dnes se velké množství vyrábí na mechanizovaných strojích, ruční výroba je stále velmi rozšířená.

Zatím jsem měla možnost se seznámit jenom s tím strojovým, bývá krásné, hladké a v rozumných šířkách. Je z Asie a tam mají rádi barvičky a tak bývá trochu problém najít něco umírněně evropského. Až se tam – snad –příště podívám určitě si vyšetřím čas a podívám se po tom hrubém a ručně dělaném a jsem si jista, že najdu spoustu velmi zajímavých druhů