V Pákistánu se různým pokušením odolává poměrně snadno a to hlavně proto, že tam pro prostého návštěvníka jako jsem já, v podstatě žádné není. Ovšem až na nádherné kašmírové svetříky a podobné věcičky. Vlněné šály v Pákistánu jsou prostě úžasné. Jsou veliké, krásné a velmi vlněné, tomu se prostě nedá odolat.

Na kalhotový kostým jsem koupila dvě velké měkké strojově tkané vlněné šály čokoládového odstínu.

Střih kostýmu byl jasný – našla jsem inspiraci v pánském sportovním saku z třicátých let – pohodlné záhyby na zádech, sedlo a vložený pruh v pase. Chtěla jsem měkký kostým ve sportovním stylu a tak i strojová výšivka měla být „sportovní“ – měla jsem představu nějakých geometrických motivů.

Nevím jestli jsem sportovní nádech dostatečně nezdůraznila a chybička se vloudila a nebo bylo pro salón paní Saodat pohodlnější použít už hotový motiv, zkrátka a dobře, když jsem přišla na zkoušku byla výšivka hotová a rozhodně nebyla sportovní. Ale zachovaly požadované jemné barevné ladění, tak se zase nic tak strašného nestalo, jen mám místo teplého sportovního kostýmu kalhotový kostým romantický a možná je to dobře. Velmi pěkně zpracované knoflíky z přírodního kamene romantický nádech kostýmu ještě podtrhují, stejně tak jako sámečková halenka z vietnamského hedvábí. No a zbylo ještě i na kabelku.