Nejlépe se prý nakupuje v hlavním městě Kambodže na Russian market. Proč se mu říká Ruský to se mi nepodařilo zjistit, ale bylo to super bludiště úzkých uliček mezi stánky, kde se nechalo nádherně ztratit během dvou minut. Co všechno tam bylo, se mi nepodařilo zmapovat, viděla jsem tam nějaké vyřezávané věcičky ze dřeva a z bambusu a taky něco z kovu a taky ze stříbra a snad nějaký porcelán, ale já byla ztracená, protože jsem se pochopitelně vrhla tam kde měli nějaké ty hadříky a musím říct, že jsem byla naprosto nadšená. Byla tam také spousta fantastických kabelek z nejrůznějších materiálů, z hedvábí a z bambusu a všechny byly překvapivě pěkně a kvalitně vypracovány. Objevila jsem tam i úžasné hedvábné šály a úplně jsem šílela, protože aby se z toho nechalo něco ušít, musely by být ty šály dvě a to byl problém, protože byly ručně tkané a najít dvě stejné se mi prostě nepodařilo, ale stejně jsem nákupům neodolala.

Jedna z nakoupených šál byla obzvláště velká a tak jsem začala uvažovat o tom, jestli by z ní přeci jenom něco nešlo ušít – třeba kabátek nebo že by něco jiného …Zkrátka a dobře tak dlouho jsem měřila až se mi podařilo vymyslet jak ze šály ušít šaty. Ke švadleně jsem tentokrát šla nejenom s obrázkem šatů, ale i s přesným nákresem střihu na látce. Šaty mají vlastně jen jeden šev a to na přední části, kde zůstaly zachovány třásně, které zakončovaly šálu. Každý kousek šály byl pečlivě rozměřen a nakonec zbyl nevyužit jen kousíček látky asi tak 15 na 20cm. Na podložení záhybu na přední straně bylo použito slabší strojové hedvábí.

Stálo mne to hodně času a švadlenu spoustu nervů, protože jsem ji svými požadavky přivedla na pokraj nervového zhroucení, když jsem ji nutila porušovat všechna ta krejčovská pravidla o směru látky a záševcích.

K šatům se výborně hodí šperk vytvořený z modré stužky a starodávné náušnice. Pokud si k šatům oblékám bílý kabátek obvykle si beru na krk malý šáteček, kde jsem se pokusila napodobit strukturu ručně tkaného hedvábí.