Jako v každém správném post-sovětském městě existuje i vuzbeckém Taškentu CUM tedy centrální univerzální obchodní dům. Je to ošklivá betonová stavba ve stavu rozkladu a v době mého pobytu v této zemi byl sortiment poměrně ubohý – spousta přezdobených čínských uměleckých předmětů, nějaká ta drogerie, pár odpudivých umělých koberců, něco dovozové módy ale hlavně jedno malé oddělení s produkcí z města Margilan, kde jsou soustředěny továrny a manufaktury na zpracování hedvábí. Chodila jsem tam při každé příležitosti a skutečně se mi tam podařilo sem tam ulovit nějaké to zajímavé hedvábí. Nebylo to jednoduché, protože nové zboží se objevovalo ne příliš často zato velmi nepravidelně a hlavně bylo hned vyprodáno.

Měla jsem tedy opravdové štěstí, když se mi tam podařilo koupit nádherný, ručně tkaný Dupion. To je látka, kdy příčné nitě jsou silnější a mají na sobě sem tam hrbolky a zámotky. V Indii je takových látek spousta, ale v Uzbekistánu v té době výrobci teprve začínali takové látky dělat. Látka je utkaná z kvalitního hedvábí, něžně se leskne a to ještě podtrhuje lehký odstín červeného zlata a tenkrát se v obchodě mezi ostatními „uzbecky“ barevnými látkami vyjímala jako labuť mezi husami.

Kostýmek se slavnostním nádechem jsem si objednala v salonu paní „Saodat", kde pracovala moje oblíbená švadlena Saša. Kabátek se zapíná na neviditelné háčky a když je moc horko, dá de rozepnout, protože pod ním je jednoduchý top ze stejné látky. Sukně je rovná s hlubokým protizáhybem na přední části. Pohodlný střih je důležitý, protože u látek typu dupion mají nitě obecně tendenci se rozestupovat (všechny švy je nutno podlepit).

Kostýmek je na přední části zdobený širokými pruhy strojové výšivky s motivem starodávného ornamentu. Přesně takové řezby se vyskytují slavných staletých dřevěných dveřích ve vzácně zachovalém středoasijském městě Khiva.