Když se řekne, že je něco jako hedvábí, tak každý očekává něco jemného hladkého a lehounkého. Jenže není hedvábí jako hedvábí. V indickém Dillí je jedna ulička, kde je obchodů s látkami jako naseto. Vešli jsme do toho, který nám přátelé doporučili, můj muž se rozhlédl a řekl, že se půjde projít, protože mu hned bylo jasné, že se mnou hodně dlouhou dobu nebude řeč a on bude zapotřebí teprve, až přijde chvíle měření stříhání a hlavně smlouvání a placení. Měl pochopitelně pravdu. Vzala jsem to pěkně systematicky dokola a než jsem došla nakonec tak jsem měla vybráno – tuhle, tuhle taky, tuhle určitě, a ještě tamtu a kousek na blůzičku a tohle na kostýmek ...asi tak 200m. Pak nastalo několik dalších obchůzek kolem obchodu na téma tak tedy tuhle ne, tuhle tedy určitě ano, a nebo, že by ne? Můj muž dobře věděl, proč mne v této vypjaté chvíli nechal o samotě. Než se vrátil, vybrala jsem s těžkým srdcem jen ty látky, které se mi zdály nejzajímavější a o kterých jsme si myslela, že by se ještě vešly do rezervního kufru, který jsme si vzali sebou a který se po dobu našeho putování Indií plnil a plnil.

Snad nejvíc mne zaujala hrubá látka, kde se hladké hedvábné nitky v přírodních tonech střídaly s plastickými nahnědlými pruhy zašmodrchaných konců kokonů a vytvářely tak naprosto úžasnou kombinaci. Látka byla podajná pokud se ohýbala po proužcích, ale ohnout se přes proužek to se jí nechtělo a hned vedle další ještě hrubější. Nemohla jsem uvěřit svým očím, že i tohle je hedvábí a jaké nádherné – to bude kostýmek! A co tady to co vypadá jako pytel na brambory – že by sáčko pro manžela? Zkrátka a dobře nakoupili jsme tam tolik, že nám majitel obchodu osobně zavolal taxík.

Moje nadšení z látek sdílela i švadlena Saša i když bylo jasné, že šití bude pořádný oříšek. Snažily jsme se maximálně využít velmi hezkých okrajů látky, které nenechávají nikoho na pochybách, že je látka ručně tkaná a tak jsou dolní kraje rukávů kabátku i sukně nezaložené. A to je velmi dobře, protože se látka může vlnit po proužcích. Kabátek je široký se záhybem na zádech, zapínaný jen na skryté háčky, sukně má proti záhyb ve předu i vzadu. Při dokončení kabátku jsme přidaly ještě pár ornamentů z těch úžasných tlustých nití zašmodrchaného hedvábí. Až mne omrzí, může je snadno sundat.

Jen tak mimochodem, halenka pod kostýmem možná nevypadá příliš zajímavě, ale je z nejdražšího hedvábí co mám. Koupila jsem si na ni ve městě Agra v jednom elegantním obchodě. Prohlížela jsem si tam hedvábí a zeptala se prodavače, které je nejdražší a on ukázal na tohle, pamatuji se, že můj muž trval na tom, že mi koupí alespoň na blůzku. Dneska už vím, proč bylo tak drahé je to hedvábí zvané Thusah – plané hedvábí získávané od bource dubového, který žije volně v přírodě. Jeho hedvábí je velmi pevné, ale kokony se velmi špatně rozmotávají a tak hladké hedvábí je poměrně drahé.

Manžel odnesl své hrubé hedvábí k naprosto úžasnému krejčímu jménem Bachadyr. Krejčí byl opravdu profesionál a od třetího obleku šil manželovi obleky jen s jednou zkouškou a perfektně seděly. Myšlenka ušít z hrubého hedvábí pánské sako Bachadyra poněkud překvapila, ale okamžitě pochopil, že by to mohlo být zajímavé. Jenže pánské sako má svá pravidla a tak se pořádně potrápil, ale nakonec to přeci jenom dokázal a sako je skvělé.