Nejkrásnější jsou v Pákistánu náklaďáky -každý je ověšený zrcátky a řetězy a naleštěným chromem svítí na dálku. Na každém volném místě karoserie je takový náklaďák pomalovaný a obrázky jsou opravdu různorodé – ornamenty, květinky, letadla a rakety, neviděla jsem sice vnadné dívčiny, ale zato Mickey Mouse a jiné filmové hrdiny. Ovšem i v oblasti mého zájmu se tam dají najít zajímavé věci. Kupříkladu taková velká šála ručně utkaná z hrubé vlny s ozdobným proužkem na okraji. Do takové se prý zachumlají Paštunští pastevci v horách, aby jim nebyla zima. Trochu mne mrzelo, že jsem se nemohla pořádně vyptat na původ šály, ale i prodavači jsou v Pákistánu k cizincům odtažití a tak jsem jen nenápadně ukazovala prstíčkem a nakupoval náš průvodce.

Šálu jsem odnesla do salonu k velmi šikovné paní Saodat a mezi obdivnými výkřiky, že něco tak supervlněného ještě neviděla, jsem jí líčila svou představu sportovního saka s koženými nášivkami na loktech.

Jenže když jsem dorazila na zkoušku čekalo mne překvapení, protože milá Saodat usoudila, že by ze šály byla daleko lepší volná pláštěnka se zachováním ozdobných krajů i třásní. Jako další důvod uváděla, že ta látka je tak vlněná, že se vlastně nedá vyžehlit a hned mi to předvedla. Vyžehlila, napařila a látka se narovnala a do pěti minut měla zase mírně zvlněný povrch. Musím přiznat, že měla pravdu, pláštěnka nebyla vůbec špatná, ale já věděla že daleko víc užiju teplé sako i když bude nevyžehlitelné. A co ty ozdobné kraje – přeci nepřijdou nazmar? Tak jsme společně vymyslely vestičku s barevnými pruhy z okraje šály , která se nosí přes sako –je z umělého semiše protože látka na celou vestu už nezbyla.  Udělal jsem si k saku a vestě ještě šátek s motivy tkaného kraje šály.

Sako je úžasně teplé a když si vezmu i vestičku tak zima nemá šanci.